Jdi na obsah Jdi na menu
 


Drama na autobusové zastávce

3. 12. 2008

Paráda. Bezvadně podělanej den. Ale – to bych vlastně kecala. Byl supr. Až na pár hodně maličkostí. Mm, ihned po odchodu ze školy se mě chytla nepříjemná blbá nálada s tendencí poštvat proti mé maličkosti jakoukoli živoucí bytost. A musím s gráciemi přiznat, že to oné náladě nedařilo.

Konečně! Konečně jsem se dohrabala na autobus, který mne – podle spolehlivých informátorů – měl dovézt domů. A jelikož jsem člověk nadmíru aktivní, do odjezdu zbývalo ještě asi tak deset minut.

Znuděně koukám od jednoho člověka k druhému, v hlavě mám průvan a po chvíli mě zaujalo jakýsi malý díťátko. Vojta nebo tak nějak. Mohlo mu být kolem tří let, žužlal rohlík a absolutně neposlouchal. A hlavní aktér číslo dvě – muž kolem třiceti až čtyřiceti v značně podnapilém stavu.

Tak a teď … hádejte co se asi tak mohlo dít. Ne, nic brutálního, ale zastrašujícího a alarmujícího (pro někoho, komu se to již mohlo stát).

Ten týpek s velkým O (jako opilec) k sobě začal nevinné dítko lákat. Furt dokola blábolil něco v tom smyslu, já vím že jsem cizí, ale ty mě můžeš věřit, já ti nic neudělám.  A chlapeček šel. Koukal na velkého pána a žužlal rohlík. A Vojtíškův dozor? Starší paní, jeho babička. Já bejt na jejím místě, tak chlapovi jednu vrazím a přede všemi ho seřvu za to, co si dovoluje, ale ona….

„Vojtí, pojď sem.“ toť vše co řekla.

Teda, nechápu jak tohle mohla dokázat. Kolem vnuka se jí motá ožralej hnusnej chlap s bůhví jakými úmysly, a ona si hlavně hlídá tašku, kterou měla postavenou na zemi u noh.

Při sledování onoho muže, který si později začal dobývat pozornost i u jiných čekajících, jsem si vzpomněla na něco, co mi kdysi říkal brácha. Že když šli za babičkou, že taky nějakej týpek k sobě lákal naši nejmladší. No – naštěstí to všichni ustáli bez úhony, i ten malý Vojtík … ale stejně mě to docela zaráží. Jak jsou lidi bezohledný a vůči sobě navzájem naprosto nevšímaví. Si představte že by ten týpek svoji podnapilost jenom bravurně předváděl, motal se jak opice po banánu s rumem a najednou by děcko popadl a zmizel bůhvíkam. No? Co byste pak dělali? Řekla bych, že na hysterické záchvaty a náhlé omdlívání by nebyla ta správná doba. …

 

Ehm…. tak fakt nevím, o čem jsem chtěla psát původně, ale to nevadí.

 

Vaše Es

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář