Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jsem šílená

4. 4. 2008

Tak si tak sedím u komplu místo toho abych se učila stroje. A víte co dělá můj ‚malý milý‘ bratříček (o tři roky mladší než já)? Bečí mi do ucha ;-) Magor, co? Ale ještě ne tak velkej jako já. Dneska jsem totiž ve škole došla k překvapivému závěru. Totiž že lidem v mé blízkosti začne hrabat podstatně dřív než těm, kteří jsou seznámení se mnou ušetřeni. Lidi, já snad budu filozof ;-) … Eh, mému bratrovi fakt hrabe. Kdyby jste ho viděli…. ;-) Teď např. zrovna chvilku chrochtal a každou chvilku se směje jak hysterická panička ze sedmnáctého století. Ale vážně – na mě prostě nemá. Ještě se sice občas dokážu trochu ovládat, ale taky mám stále častěji a častěji šílený a šílenější záchvaty smíchu a všeho možnýho. Jednou jsem se o tom jen tak okrajově zmínila skoro devadesátileté babičce v dopise a ona mi začala psát o psychických poruchách J… No vážně… nejblíž je Jihlava…ale já tam nechci, ale pokud se se mnou seznámí – byť jen omylem – nějaký tamnější pracovník … tak tam mám místo zajištěný. Chjo. … Chich … a bratr půjde se mnou ;-) Dva blázni v jednom bytě – to je teda trochu moc, ne?

 

Hmm, myslím že z tohohle blábolení nepochopíte vážnost mého šílenství ;-) Tak jsem se rozhodla uvést vám pár příkladů ;-) Hlavně si ze mě neberte přiklad – teda, pokud ;-) se se mnou nechcete někdy v pozdějších letech seznámit v tý Jihlavě ;-)))

 

*.*

Jedna z mých nejhorších „poruch“ je nadměrný a naprosto šílenecký smích. Směji se všemu, všem, všelijak, vždy a všude (nic dalšího na ‚v‘ mě nenapadá;-)). I tomu, co podle ostatních není vtipný, nebo taky věcem, jejichž pointu chápu pouze já a nikdo jiný *o* A navíc, když už se začnu jednou smát, tak už pak nedokážu přestat, chich, asi jsem na smíchu závislá, co?

 

*.*

U počítače jsem schopna nelidských ‚tanečních‘ kreací, ale na parketě ne. Už jsem se nesčetněkrát taky praštila rukama, nohama nebo dokonce i hlavou o monitor, stůl, židli, taky o skříň…njn, tancem k trvalé invalitidě;-)…jenže…to bych ani nebyla já, kdybych takhle neblbnula.

 

*.*

Hlavou se mi honí ‚zvrácené‘ myšlenky … to snad nemusím komentovat … pro dobro všech.

 

*.*

Zjistila jsem, že mám velmi … eh, dobrou mimiku. Takový xichty jako dovedu já … navíc naprosto neúmyslně … to se nedaří každýmu. Pak vznikají problémy typu ‚co se zase xichtíš, tobě to snad připadá směšný??!!??‘ apod…njn.

 

*.*

Když čtu nějakou povídku u komplu, tak si občas názorně předvádím, kdo kde stojí, jak kdo koho drží, jak že se to vlastně pohnul (protože občas narazím na …ne zrovna dobrýho autora nebo je to tak zmatený, že to ten můj mozeček tak rychle nepobere) ….dívat se na mě – zábava na celý večer ;-). Největší záchvaty mám doteď z odskočil od něj jako pružina – to jsem totiž opravdu jak pružina vystřelila ze židle ;-) … Taky jsem se válela smíchy u toho, když jsem si jen tak bezmyšlenkovitě předváděla prudce jím mrštil o postel. To bylo takový nečekaný…Bratr zrovna koukal na televizi a asi ho trochu zaskočilo, že před monitorem dělám takový kreace;-). Pak jsme se oba tlemili jak něco.

 

*.*

Ehm, dostávám záchvaty smíchu i z obyčejných slovíček. Např. chrocht, ředitel, bratrova hlava, mikrofon, kuře, saranheyo, panda, nerimská ředkev, kaštany, pomeranč, Kléťovy ruce (viz. lyžák asi tak čtvrtý den)….a mnoho dalších… No, o každé téhle věci bych mohla napsat, jak to vlastně vzniklo – jako proč se tomu tak moc směju, ale ono to v psaný podobě už vůbec nezní tak „vtipně“. Možná jindy. Stačí napsat komenty.

 

*.*

Další z věciček, které mě činí šílenou je moje pozornost upřená na jiné věci, než na jaké by měla upřená býti ;-). Chich. Např. Japonsko, anime, yaoi, shounen-ai a podobné … ech, snad to stačí…

 

*.*

Jo, při obědech mívám občas velmi nechutný kecy…typu co to bylo předtím, co to v tom plave, nebylo to před týdnem? atd…Ale hlavně že je sranda, ne? A navíc, kuře made in china se žábrama bylo nakonec dobrý…hm?;-)

 

*.*

Zjišťuji, že se mi neúmyslně daří zasekávat lidi. Prostě na ně zírám jak pako (nebo se jako pako směju;-)) a oni několikrát opakují jednu a tu samou věc….Bratr třeba asi desetkrát opakoval jednu větičku, už ani nevím co, ale to byl teda pohled…;-) … Nebo se mi podařilo zaseknout Kiku – kde se to ve mně bere? Ale – na druhou stranu – občas se zaseknu já…a to je pak velký problém. Opravdu velký, páč se nedokážu vrátit do normálu.

 

*.*

Jednu dobu jsem začínala koktat. To byla hrůza. A vlastně to vzniklo tak, že JÁ jsem si tak nějak nevědomky vnutila, že koktám…ech, a začala jsem koktat. Hrůza. Ale to bylo během týdne pryč. Vážně. Aspoň doufám, že to je pryč.

 

*.*

Taky jsem jeden čas chrochtala, když jsem se smála. A to mě rozesmívalo ještě víc… Ale naštěstí už jsem se to taky odnaučila….

 

*o*

Hmm, co víc napsat. Ono je toho mnohem, mnohem víc, to mi věřte, ale nějak si teď nahonem nemůžu na nic víc vzpomenout. Hm, už chápete, co myslím tím,že mi hrabe? Asi ne. To by jste mě museli znát – a slyšet mě, jak se směju.

 

Vaše Es

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář