Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pozor! Spisovatelská krize!

27. 12. 2007
Moje spisovatelská krize
Je to docela zvláštní téma, ale bohužel mi dost ztěžuje život. A proč? Protože … dokud trpím touhle spisovatelskou krizí, nedokážu vlastně ani kloudně psát. Z toho tudíž plyne, že si ode mě nepřečtete žádnou povídku, nic. Leda tak ty moje srdeční výlevy - ke kterým nepotřebuju ‚druhej svět', ale na ty myslím není nikdo zvědavej.
Eh, myslím, že je tak trochu na čase, zasvětit vás do té své spisovatelské krize a nejen do ní. I do svého světa. Co to je atd. atd. atd….
Já vím, že to je hodně uhozený … ale kdykoliv něco píšu a není to ze skutečného světa, mám pocit (velice neodbytný pocit), že není správné jim zasahovat do života. Že není správné určovat, kdo co jak bude dělat, jak se bude chovat… a bohužel se tohohle pocitu nedokážu zbavit. Zkoušela jsem to a výsledek … nula. Bohužel. Ale když se občas rozjedu a píšu a píšu dokud mě nebolí prsty od neustálého klepání do klávesnice, tak se tenhle pocit nedostavuje. To až potom, kdy si dám chvilku oddech a snažím se to po sobě přečíst a najít v tom nějakej smysl. Nevím, jestli to postihuje jenom mě nebo i ostatní, ale věřte mi, že to nejsou zrovna příjemný myšlenky. Taky tady vyvstává otázka, jak jsem k tomuhle uvažování přišla. To by bylo na dlouho a nevím, jestli jsem ochotná se o tom s někým ‚bavit' do úplných podrobností, ale už je to pár let, co jsem si doslova vytvořila svůj druhý svět, který se člení na jednotlivé dimenze a v nich se taky odehrávají veškeré příběhy, které se snažím napsat. Věřím tomu, že i náš vesmír je jen jednou z mnoha dimenzí, které jsou zařazeny v TICHAu, kde je taky zaznamenána každá žijící bytost. Ať už současná, či minulá. Nevěřím tomu, že naše myšlení je jen mechanickou prací mozku (který by měl údajně sídlit v našich hlavinkách), ale že k nám prosakují myšlenky z jiných dimenzí. Že veškeré naše nápady a bůhví co ještě nejsou naše, ale ‚jejich'. A proto mám taky ten neodbytný pocit, že není správné o někom psát. Že není správné psát o někom, koho vlastně neznám. Co když opravdu existuje? Co když o něm píšu naprosté hlouposti a zkazím mu tak celý život? Bohužel mám neodbytné svědomí, i když občas to tak ani nevypadá, ale vyskytuje se u mě i jakýsi smysl pro čest a poctivost.
Sečteno a podtrženo … pokusím se to v sobě nějak překousnout a budu se snažit něco vymyslet. Třeba se časem něčeho dočkáte, však to znáte, "kdo si počká, ten se dočká". (Většinou.)
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hele!

(Rei, 14. 3. 2009 15:28)

Já věděla že seš blázen, ale nepřeháníš to? Tohle je moc i na mě. Já ti dám, že nápady, moje tvořené povídky není moje, ale nějakýho zelenýho pidi mužíčka.
My dvě si ještě promluvíme