Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proč to nechápou?

22. 2. 2008

Každou středu máme druhou hodinu volno… Takže o volný většinou děláme stylizace do adminy nebo jen tak vegetíme po škole. Tenhle týden jsem se rozhodla nalepit se na Míšu Š. a spol. páč moje kámoška Hanka se hodila marod (tzn. nemám koho otravovat, protože další „kámošky“ tou dobou volno nemají a pilně se učí…njn, dělíme se na skupinky…). Šly jsme si teda sednout k bufíku, svačily jsme a taky jsme koukaly na Símu jak hraje s holkama kulec. A já, páč už jsem nevěděla, jak jinak se zabavit (sváču jsem dávno snědla, úkol už jsem taky udělala a sledovat kulec mě nebaví…) tak jsem si vytáhla trhací blok (do kterého si píšu samý bláznoviny a hmm, taky si do něj píšu s Kiky v hodinách fyziky…ale pšššt *~*) a začala jsem psát. V úterý večer jsem totiž dostala zajímavej nápad – tak jsem se ho ve zkrácené verzi pokusila hodit na papír. Byla jsem se svým dílečkem spokojená, a protože do zvonění ještě nějaká ta chvilka zbývala, začala jsem psát další „nápady“.  … Jenže … Míša Š. je od přírody velmi zvědavé kvítko, takže ji pochopitelně začalo zajímat, co to tam do toho bloku vlastně smolím. Nechala jsem se překecat, blok jsem jí podala a ona si začala číst. Předem jsem věděla, že nemá šanci to pochopit – za prvé, to po mě většinou nejde přečíst (už od první třídy zš mi všichni učitelé říkají, jak strašně prý hrabu – a já jim to pořád ještě věřím), za druhé to byly nápady na shounen-ai povídky a za třetí – je to prostě Míša. Takže si četla … a když narazila na nějakou osudnou frázičku typu „první podrobná akce/ oba spolu – podrobně“, začínala měnit barvu. A protože jsem s Míšou u toho stolku neseděly sami, začala něco málo předčítat i nahlas. Reakce holek mě zaskočila. Máca byla evidentně velmi znechucená (dávala to velmi jasně najevo, chvíli jsem měla pocit, že na mě vyhodí svačinu), druhá Míša nevěděla, jak se tvářit…a já byla rudá jak čínskej drak. Hmm, to mám za to, že se nechám tak snadno překecat a dávám svoje dílka číst nezasvěcenejm lidem. ;-((

 

Občas uvažuju, kde se to ve mně bere. Kde se ve mně bere ta „láska k shonen-ai“. Odpověď jsem zatím nenašla, ale mám pocit, že to je proto, že já nikdy nebyla „typická, vzorná“ holka, která dělá jen to, co je podle mínění ostatních správný. Už jen to, že nenávidím plyšový příšery (rozuměj plyšáky), že nezbožňuju koťáteška a pejšášky, že mám docela i hrůzu z koňů, že jsem se začala zajímat o Japonsko, že jsem se zapřísáhla, že se tam jednou musím jet podívat…že jsem se začala zajímat o anime … a teď i shonen-ai…to všechno mě z pohledu ostatních hází do šuplíku hodnocení s nápisem „nepříčetní magoři první třídy, nutno držet odstup“. Ale mě to nevadí. Já znám svoji „pravdu“, oni znají svojí. To že se s většinou lidí neshodnu jsem přestala řešit už dávno. Prostě se už asi čtyři roky řídím – svým vlastním heslem – všem bláznům všechno odkejvat. Err, to jsem sice trochu odbočila…od toho, o čem jsem povodně chtěla psát…nicméně, jsem se s vámi chtěla podělit o tenhle středeční zážitek „nepochopení“ něčeho, co ‚mě‘ připadá naprosto samozřejmý, ale u ostatních to vyvolává zvracící efekt.

 

Vaše Es

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář