Jdi na obsah Jdi na menu
 


Už zase marod...

22. 2. 2008

Už zase marod…

 

Už jednou jsem se tady šířila o tom, že jen co se začalo platit za doktory, tak jsem začala marodit. Z toho už jsem se sice vyležela…jenže… Celý roky jsem v podstatě zdravá – žádný chřipky, žádný angíny, nic. Teda – pokud nepočítám neustálé bolesti hlavy a občasný „namožený svaly“ (něco na ten způsob…já, takovej – vcelku línej člověk – musím v těláku dělat takový skopičiny…grr).

 

V sobotu odjíždíme na lyžák…hafo lidí je teď nemocnejch, asi se to snaží vyležet před lyžákem, nevím. Už asi od začátku února kašlu jak něco…asi týden jsem na mamčin rozkaz brala jakousi medicínu (mimochodem – tou medicínou se u nás doma léčí naprosto všechno a asi je v podstatě jedno, že to je medicína na odkašlávání…) nicméně – ve středu jsem byla na alergologii (jak mě nebaví tam chodit, chm…) na nějakou injekci (vakcínu), která mi prej má pomoct…už na to chodím skoro rok a půl a ještě rok a půl na to chodit budu…a doktorka, jak slyšela ten můj „kašílek“ si mě poslechla….no to už je moc podrobný, ale prostě mi řekla, že bych měla do toho lyžáku bejt doma. Fajn. Takže sedím doma, sotva dejchám, když začnu kašlat tak si div nevykašlu mozek z hlavy…jj, to mám z toho, co mi předepsala (ale já si přece vůbec nestěžuju, ne?)

Ale jednu výhodu to má. Aspoň se v pátek uliju z písemky ze stojírenství (mimochodem – komu by se chtělo psát na svarový, lepený, pájený a nýtovaný spoje…ugh…nedokážu si představit, že se to budu učit…)

 

Navíc mě zrovna teď strašně moc štve, že nemáme net doma…To znamená, že si jen tak písám ve wordu…a truchlím nad skutečností. Chjo. Když chodím do školy, tak si většinou horoucně přeju, abych mohla být doma…a když už jsem konečně doma, tak si zase naopak přeju být ve škole. … Navíc…už se doma začínám pěkně nudit. Dneska (ve čtvrtek) jsem se mamky ptala, jestli jsem opravdu šílená a ona mi odpověděla, že ne. Že to je jen puberta, či co. (To jsem jí samozřejmě nevěřila…) A hádejte, co mi řekla večer. … Hmm? To jsem se totiž začala tlemit bráchovi – no, to asi nepochopíte proč – prostě mu spadl lenoch a tak zajímavě se u toho tvářil (i teď se mi na tváři objevuje úsměv…) - emm a jak jsem se tak smála, začala jsem z toho kašlat a doslova se dávit a mamka na mě, že už jsem asi vážně šílená… Konečně to řekla. Já nevím, asi jsem to potřebovala slyšet i od někoho jinýho, než od mýho odrazu v zrcadle ;-)

 

Echm, máma se po mě už zase sápe – prý bych měla jít spát, takže se s vámi loučím…snad si zítra najdu chvilku na nějaký to psaní….i když nevím, nevím…budu totiž balit ty věci na hory ;-)

 

Vaše Es

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář