Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vady na kráse

4. 4. 2008

Určitě to všichni znáte … ráno se vzbudíte, jdete do koupelny a po cestě váš pohled zabloudí – tak nějak omylem – k zrcadlu  - a máte pocit, že tam někdo místo zrcadla pověsil obraz nějakého – ne příliš vnadného – člověka. Chjo. Pořád jste ještě tak trochu rozespalí, ale tenhle pohled vás dokonale probere. Čas se zastaví. Pomalu – snad aby jste se nevyděsili ještě víc – se přibližujete k oné věcičce na zdi, jíž se říká zrcadlo. Nakláníte hlavu na stranu a říkáte si: ‚Vážně jsem měl/a včera na nose toho beďara? Jak to, že mám kruhy pod očima, vždyť jsem šel/šla spát tak brzo (v mém případě ‚brzo‘ znamená tak půlnoc).‘ …. Pak se jdete převléci do něčeho lidštějšího než je pyžamo – přece ve svým pyžámku se slonem nepůjdete mezi lidi, ne? (mimochodem, ten slon je jenom fikce, pro šťouraly – já spím zásadně v šedým, bez obrázků). A u skříně na vás čeká další šok. Jaksi se při oblékání chtě nechtě podíváte na svoji postavu. Chjo.

 

… A tady začíná to moje vytoužený téma – vady na kráse…. pokud od něj tak trochu obočím, tak mě prosím omluvte, páč jakmile já dám průchod svý fantazii tak nikdo předem neví, jak to vlastně dopadne;-)

 

Někomu se nelíbí jeho postava, někomu zase dělá vrásky obličej … a někomu vadí úplně všechno. Eh, tohle – všechno co teď vytvořím – beru to jako ‚svoje sebekritizování doplněný o pár keců navíc‘. Tak to tak berte taky. Ušetří vám to další vrásky.

 

Nevím – nebo spíš netuším, jak jste na tom vy, moji milý čtenáři, ale já si ze svý postavy nic nedělám. Jsem celkem dost hubená a řeči typu jakou držíš dietu nebo ty jseš snad anorektička nebo dokonce ty sportuješ slyším docela často. Na všechno odpovídám NE. Já jsem v zásadě línej človíček, celý dny hepím doma u telky nebo u pc (když s  použitím hrubé či hrubší síly z tohoto prostoru vystrnadím bráchu) ale v podstatě nic nedělám. Pravda, občas musím s malejma ven (sourozenci), ale to je tak všechno. A mě to takhle vyhovuje. Vejdu se téměř do každýho oblečení a nepřipadám si out. S tím cvičením…chich, žádnýmu sportu se nevěnuji, páč bych u toho pravděpodobně do deseti minut zkolabovala (nedostatek kyslíku), jenom jsem jeden čas tak trochu tajně cvičila (v koupelně, večír…), protože mě začalo pěkně žrát, jak jsem ‚neohebná‘. To bylo někdy v době, kdy jsem poprvé viděla Kaleido Star a tam Soru a spol. jak jsou ohebný jako z gumy. Řeknu vám popravdě, že jsem takhle vydržela ‚trénovat‘ tak rok, rok a půl, už nevím. Občas se k tomu ještě vrátím, ale už mě to tak nebaví. Hm. Ale že by to mělo nějakej vliv na moji postavu – to ne. Nepotřebuji hubnout. A proto nechápu holky, který jsou mnohem hubenější než já a furt tvrdí bože, já musím zhubnout a jsou z toho úplně na větvi. Prý by se pak nelíbily klukům – pche, taková kravina, když kluk nutí svojí holku zhubnout, tak je to debil (prominte pánové). Ať si zhubne sám. … Jo – taky vás může napadnout – jak často tahle Es vlastně jí…hm? Moje odpověď : Sežeru na co přijdu. Vážně. Celý dny se láduji chleby s nutelou nebo – když má mamka náladu a pustí se do pečení (pomoc!) tak si v pohodě dám flák tučnýho masa a ani nemrknu. Co na tom, že ostatní by se toho nedotkli z hrůzy, kolik je v tom tuků apod. mě to prostě chutná ;-).

 

Tak….kecám, kecám a pořád nic. Chich, důvod proč jsem vlastně otevřela word a začala psát byl ten, že se vám chci svěřit se vším, co se mi na mě ‚nezamlouvá‘. Já vím, svůj vzhled prakticky neřeším, ale teoreticky je tady pár věcí, který mi už delší dobu lezou pěkně krkem.

 

Tak třeba …. když mi byly necelý čtyři roky, tak jsem tak trochu blbnula – to víte, prý jsem byla děsnej fracek, nevychovanej. Prostě jsem vždycky přes židli vylezla na šicí stroj, z něho na okno, pak na takovou nízkou skříňku, stoupla jsem si na čelo postele a skákala jsem do postele. Víte – to bylo někdy v době, kdy jsem zaslechla něco o akrobatech nebo tak něco. Prostě mým cílem bylo skočit na druhý čelo postele a zůstat tam stát. Jenže – postel stála u zdi. ;-) No, nevím jak dlouho jsem takhle skákala, už ani nevím, jestli to bylo jen ten jeden den nebo častěji, prostě se mi jednou podařilo dostat se na to druhý čelo postele. Jenže – bohužel pro mě – jinak než jsem zamýšlela. Jaksi jsem to do tý ostrý hrany toho tmavýho dřeva naprala svojí malou hlavinkou. Au. Krve jak něco. Nelidskej řev – prosím moje dílko. Poplach snad v celý vesnici. Ehm, nakonec jsme k doktorce ani nejeli, už byl večír nebo tak, prostě se to po domácku zafáčovalo a bylo to. … Jo, mám na levý straně čela jizvu doteď. Mě osobně to nevadí, řekla bych, že jsem dokonce ráda, že se liším od ostatních, ale ne všem se moje ‚viditelná vzpomínka‘ líbí.

 

Další z ‚mých vad‘ je – poměrně viditelná věcička. Mám zlomenej přední zub (horní řada, pravá strana). To jsem si udělala někdy ve třetí třídě na zš, když jsem byla venku. Já vlastně ani venku být neměla a proto jsem rychle spěchala domů. Ale spěchala jsem nějak divně, páč jsem metr od schodků před barákem zakopla – nevím o co a zoubek jsem si totálně urazila o jeden z těch dvou schodků. Chjo. Nějak jsem se dostala k sousedům, kteří mi opláchli obličej a poslali domů. Druhý den jsem musela k zubařce. Hm. Nemám ráda zubaře. Nevím jak se tomu ‚odborně‘ říká, ale prostě mi ten zub ‚dodělala‘, tak aby to nebylo poznat. Sláva. Vypadala jsem celkem – jako dřív. Sice ta dodělávaná půlka byla jaksi jiné barvičky, ale to se dalo přežít. V osmý třídě na zš mi to ovšem odpadlo. Tak mi to zubařka udělala znovu. Pak to odpadlo zas. Chjo. A myslím, že to odpadlo ještě jednou, poté co mi to zubařka znovu dodělala. Takže teď chodím po světě s půlkou zubu, hm, pořád se směju, takže to jde hodně vidět. Občas se mě někdo zeptá co se ti stalo… … Tohle mi vadí asi ze všeho nejvíc.

 

A poslední věc, která mi vadí … je ta, že zcela nesouhlasím se svými ‚proporcemi‘. Znáte animovaný seriál Slayers? Víte, co Lina pořád řeší a na co je hodně háklivá? Tak to samý vadí i mě. Jo, přesně to. Chjo. Ale to už taky moc neřeším, páč vím, že s tím nic nenadělám.

 

Tak … jste vyčerpáni? Snad ne. Víte, já mám prostě pocit, takový divný nutkání, psát sem na tuhle stránečku téměř všechno. Takže se neděste toho, o čem bude třeba příští článek, ju? V hlavě mám pár střelených témat … a ne všichni by je mohli v poho pochopit…

 

Vaše Es

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

To njsou vady na kráse,

(Yumi, 7. 4. 2008 18:05)

ale maličké odlišnosti, které...nu, nechce se mi psát, že "dělají člověka", ale nevím, co by sem sedělo.
Já mám taky jizvu na viditelném místě - na hřbetu ruky.