Jdi na obsah Jdi na menu
 


Současná čeština

6. 11. 2008
Ze škol v poslední době pomalu mizí situace, kdy kantor žáky napomíná, aby během zkoušení mluvili spisovně, jinak dostanou pětku. Od tzv. esemeskových dětí se chce především to, aby se dokázaly srozumitelně vyjadřovat a věděly, co vlastně říkají. Důležitější než jednotlivá pravidla je umět dobře číst a psát, tedy rozumět textu, říká češtinář jistého gymnázia. Spisovnou češtinu se však žáci musí naučit, aby mohli dobře formulovat složitější myšlenky třeba ve společenských vědách a uměli psát formálnější dokumenty – v tom učitelé nehodlají ustupovat. Také jazykovědci přiznávají, že rozdíl mezi spisovnou a každodenní češtinou se stále více stírá. Třeba slovíčko kliknou se stává běžnou součástí spisovné češtiny. Ujalo se dřív, než se dostalo do slovníků. Výuku oficiální češtiny na školách neztěžují ani tak nová slova i tvary jako fakt, že v esemeskách či na internetovém chatu se děti nemusí zabývat pravopisem. Nikdo je nekontroluje, ale hlavně psát bezchybně zkrátka není „in“. S písmeny s a z na začátku slov Češi zápasí mnohem více než třeba s tvrdým a měkkým y/i. Dlouho váhají i při psaní velkých písmen a zájmen mě a mně. A chyby nekončí jen u pravopisu. I lidé, kteří se snaží udělat dobrý dojem na veřejnosti, jsou schopni říci, že děvčata šly místo děvčata šla, česká slova nahrazují často anglickými a také používají podivné vazby typu: problém je o tom, že. Málo mluvíme na veřejnosti, ani ve škole se děti nemusí vyjadřovat nahlas a třeba vysokou je možné absolvovat v podstatě přes internet. To se samozřejmě projeví i na úrovni jazyka, míní jazykovědec Jiří Kraus z pražské fakulty sociálních věd. Jinými slovy: každodenní jazyk školáků a pravidla v učebnicích se od sebe značně liší. Možnosti, jak je vzájemně přiblížit, jsou dvě: buď jazykovědci vyjdou moderním trendům vstříc a pravidla zjednoduší, anebo se učitelé smíří s tím, že oficiální, správný jazyk se používá jen při formálních příležitostech, nikoli o přestávkách či tělocviku. Jazykovědci i učitelé volí druhou možnost. A zdá se, že se tím nemají žádný problém. Při zkoušení z literatury žáky nenutíme, aby mluvili spisovně. Chceme ale, aby si uvědomili, že spisovná čeština je pro oficiální a spíš písemný styk. Nemluví se jí, ale píše, říkají někteří učitelé češtiny. Zároveň zdůrazňují, že by pravidla rozhodně nezjednodušovali. Když chcete například ve filozofii vyjádřit složitější myšlenku, obecná čeština vám nebude stačit. Pokud správnou češtinu neznáte, svědčí to právě o tom, že nedokážete vyjadřovat těžší myšlenky, podotýká jeden z kantorů.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář