Jdi na obsah Jdi na menu
 


Strach má velké oči

19. 2. 2009
Strach má velké oči
Každý máme z něčeho strach. Na světě snad neexistuje věc, které by se nikdo neobával. Odborníci na lidské duše neléčí pouze pacienty k smrti vyděšené z pavouků, bolesti, výšek či hloubek, ale též z dětí, vůně, líbání nebo jídla. Strach je krátkodobá emoce či trvalejší pocit člověka vyvolaný skutečným nebo fiktivním nebezpečím – intenzivní, nepříjemný prožitek nejistoty a tísně pociťovaný v situaci, která je chápána jako nebezpečná. Zároveň je však jedním z nejsilnějších motivačních zdrojů společných člověku i vyšším živočichům. Může posílit i úplně ochromit. Chorobný strach je do značné míry dědičná záležitost. Pokud trpí fobií jeden z rodičů, je větší pravděpodobnost, že bude sužovat i potomka. Skoro polovina postižených fobiemi pochází z rodin, kde se tato porucha vyskytla u dřívějších generací. Sepsat, čeho všeho se člověk bez ohledu na vzdělání může bát, by zabralo hodiny. Jako jedna z prvních fobií se údajně vyvíjí strach ze zvířat – začíná se projevovat zhruba u prvňáčků. V pozdějším věku, obvykle kolem puberty, vznikají různé formy sociální fobie. Typický je pro ni strach z kontaktu s jinými lidmi, dále z nesouhlasu, odmítnutí, posměchu, kritiky. Ohrožuje jak muže, tak ženy. Nezáleží na inteligenci, vzdělání, ekonomickém zázemí ani na zaměstnání. Fobické stavy se mohou omezovat třeba jen na jídlo, veřejný projev či kontakty s lidmi opačného pohlaví, ale také zahrnovat takřka veškeré sociální situace mimo rodinu. Mnoho sociálních fobiků sužuje červenání, třes rukou, nevolnost. Nápadné je pak vyhýbání se mnoha situací, které v extrémních případech může vést k téměř úplné sociální izolaci. Docela častým onemocněním bývá agorafobie, obvykle nastupující mezi dvaceti a třiceti lety a projevující se strachem z otevřených veřejných prostor. Postižené děsí jízda dopravními prostředky, návštěvy kin nebo divadel, nákupy v obchodech. Tak zvaná izolovaná fobie, kdy se člověk bojí jedné konkrétní věci, třeba hada, výšky, zubaře, může být velmi nepříjemná, ale většinou neuvrhne postiženého do úplné izolace. Ten, kdo je stižen sociální fobií či agorafobií, je na tom hůře. Odborníci však tvrdí, že i tyto fobie lze dobře léčit, a to pomocí léků a psychoterapie, případně kombinací obou metod. Na druhé straně zdravý strach, kontrolující naše jednání, bývá pro život nepostradatelný a přínosný. Strach je základní lidská emoce, která je pro přežití nezbytná. Bez strachu bychom dělali tak nebezpečné věci, že bychom sotva byli schopni přežít dětská léta. Strach nás varuje, zostřuje smysly, vede k rychle reakci na nebezpečí, umožňuje nám vyhnout se riskantnímu chování. Známý autor a odborník na marketing tvrdí, že pokud vůbec necítíte strach, vaše šance na úspěch se výrazně snižují. Strach patří k našemu životu odnepaměti. Provází nás v různých obměnách a v dějinách lidstva narážíme na stále nové pokusy, jak ho definitivně přemoci. Usilovaly o to magie, náboženství i věda. Strach je vždycky signálem a varováním před nebezpečím a současně má charakter výzvy, impulzu, abychom ho překonali. Přijetí strachu a jeho zvládnutí nám dává možnost o kousek dozrát. Avšak vyhýbání se strachu a konfrontaci s ním způsobuje naši stagnaci, prostře brzdí náš další vývoj.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář